Slovo ájurvéda je složenina dvou sankrtských slov, ájur, lze přeložit jako „život“ a véda znamená „vědění“. V doslovném překladu to tedy znamená „vědění o životě“. Jak je uvedeno podrobněji ve složce o védách, prvními a hlavními védami jsou čtyři knihy moudrosti, Rgvédu, Jadžurvédu, Sámavédu a Atharvavédu. Už v těchto spisech jsou první zmínky o ájurvédě. Ve Rgvédě najdeme četné pasáže týkající se léčitelského umění. Poslání ájurvédy překrásně vyjadřují verše jedné modlitby:

Óm, sárve bhavanthu sukhinah,                 „Ať jsou všechny bytosti šťastné,

            sárve santu nirámajah,                      nechť se všichni těší dobrému zdraví,

        sárve bhadráni pašjanthu,                        ať všechno zříme jako posvátné,

   ma kaščit dukha bhak bhavet.                     nechť nikdo nezakouší utrpení.“

 Zatímco v Atharvavédu najdeme konkrétní rady, jak si počínat v případě různých nemocí a jejich překonávání, poznatcích o léčivých rostlinách, výživě a trávení, posilování psychiky, radách, jak si udržet zdraví nebo jak překonat špatné charakterové vlastnosti. Toto se například praví v Atharvavédě o nejběžnějším koření v indické kuchyni, a to kurkumě:

„Ó haridro, plná svěžesti a síly!

Jsi tou nejpřednější ze všech bylin léčivých,

Jako slunce za dne záříš, jako měsíc v noci.“

(Atharvavéda VI, 29)

Atharvavéda byla literárním pramenem pro ájurvédu, která byla později sepsána i jako samostatný véd. Někdy v období 1 000 let př. n. l. již fungovala též škola ájurvédy nazvaná Dhanvantariho škola. Tato škola však byla zaměřena především na operativní zákroky. Základním dílem tohoto směru je Sušruta samhita, kterou sepsal významný lékař a chirurg Sušruta. Tato samhita představuje nesmírně cenný pramen v dějinách lékařství, kde se popisují různé operativní zákroky, plastiky, a dopodrobna se rozepisuje i o chirurgických nástrojích. Ještě dnes je těchto znalosti využíváno ve skriptech lékařských fakult. Nejúplnější a nejpodrobnější text, který máme dnes o ájurvédě k dispozici, je dílo, které se jmenuje Čaraka samhita. Právě učenec Čaraka, současník Sušrutův, předešlé texty rozšířil a docílil finální podoby, i přesto se v pozdějších dobách rozšiřovala o různé významné dodatky.

O Ájurvédě se říká, že je matkou medicíny, z které se později pravděpodobně vyvíjeli další alternativní medicínské přístupy. Nejedná se ale pouze o starobylý léčitelský systém či medicínský přístup. Její záběr je daleko širší. Jeho obsahem je rozsáhlý soubor doporučení pro hodnotný, spokojený a zdraví životní styl, který vychází z jednotlivých zákonitostí fungování našeho těla a na zákonitostech přírodních a tělesných biorytmů. Prožít plnohodnotný život se však nepodaří jen za pomoci přírodních léčiv a vyváženou stravou, musíte do něho vložit i jisté duševní a duchovní úsilí. Odměnou vám poté bude téměř dokonalé zdraví. Podle ájurvédy je každý člověk unikátní fenomén, který je od vesmíru neoddělitelný. Vše, co se nachází v makrokosmu, existuje také v mikrokosmu. Každý člověk představuje projev kosmického vědomí.

Nejen ájurvéda, ale i jóga se vyvíjely ruku v ruce. Jsou to sestry, které se vzájemně obohacovaly a doplňovaly, proto mají hodně společných znaků. Především mají celostní přístup k bytí a tvrdí, že duše, tělo a mysl jedno jsou a žádný z těchto článků nelze oddělit. Jak řekl jeden z nejvýznamnějších ájurvédských mudrců Čaraka:“Život jest sloučením těla, smyslů, mysli a znovuzrozené duše.“. Celkově to lze shrnout do definice, jste to,  co jíte, jak, či na co myslíte, a v co věříte. Téměř všechny nemoci vznikají v naší mysli a to hlavně působením negativních myšlenek. Je-li náš organizmus vystaven jakémukoli negativnímu působení po delší dobu, ztrácí svou schopnost hojivé síly a člověk onemocní. Jóga je především naukou o seberealizaci. Snaží se toho dosáhnout etickými zásadami, tělesnou kázní, dechovými a smyslovými cvičeními, propracovanými vizualizačními a afirmačními technikami a mantrami, či složitými meditativními praktikami. Stejných metod používá ájurvéda k očistě těla a k odstranění nemocí těla a ducha. K posilování fyzického a psychického zdraví využívá ještě různých léčebných metod, bylinnou léčbou, života-správných režimů či vhodným výběrem stravy, dle tělesného typu jednotlivce. Za přispění těchto metod a doporučení je možné docílit dobrého zdraví, být silní, svěží a cítit se výborně až do velmi vysokého věku.

Ačkoli je ájurvéda zakořeněna v minulosti, je postavena na univerzálních zákonech a představuje živé, rozvíjející se vědění, které je dnes užitečné stejně jako v minulých staletích. Ájurvéda je tradice, kterou lze plodně využít v podmínkách nejrůznějších kultur, epoch a podnebných pásů.